Tenhle text píšu z nizozemského Haagu. Právě tady jsem
vyřešila (alespoň pro sebe vyřešila:) zapeklitý problém
toho, proč Holanďani, když mají tak krásnou zem, odjíždějí v karavanech na
šílené výlety kamsi do kempů v Čechách…Jasně, mají placatou zemi, tak rádi
jezdí do hor. Dá se očekávat, že je to pro ně levný a efektivní způsob, jak si
užít exotiku. Jádro pudla je ale zakopané jinde. Jako vždycky – hlouběji.
Holaďani mají krásnou, dokonale zorganizovanou zemičku
charakterizovanou nezakrytými okny a otevřenými pohledy do dokonale spořádaných
domácností. Holandská země je zkrátka taková, jací jsou Holanďani…A jejich
vášeň pro karavany a kempy? Do postkomunistických zemí plných chaosu a státních
lesů prý jezdí ve své touze po svobodě! Čím to je, že navenek tak svobodumyslný
národ žije v tak dokonale zorganizované zemi, že tu svou svobodu
postrádá…? A co to vypovídá o Holandské identitě?
Pro mě je to jako s pohledem do zrcadla. A ne náhodou
jsem si to uvědomila stovky kilometrů od domova.
Abychom viděli jací jsme, musíme se na sebe dívat zvenku. Vím,
je to docela banální zjištění, ale plynou z něho zajímavé otázky.
Otázka číslo 1. Proč to tak je…? Proč se třeba vzdělaní cikání
v Čechách tak málo hlásí ke svému původu? Co tohle vypovídá o romské
identitě? A je to stejné, jako kdybych se měla stydět v Nizozemí říct, že
jsem Češka proto, že jsou Češi v zahraničí vyhlášení tím, že kradou jako
straky? Těžko – já sama jsem nikdy nic neukradla; nemám na to prostě ty správné
„koule“ ani motivaci. Pro mou identitu Češky je přece jedno, jestli jiní Češi
kradou. A stejně tak – pro mou romskou identitu, je přece jedno, co dělají jiní
cikáni.
Pociťuju tady v Nizozemí, že moje identita se odhalila jako
nahé tělo v létě, sotva jsem vytáhla paty za hranice. Jen já a svět, pro
který jsem nepopsaný list. Co na něj napíšu, záleží jenom na mě.
S Romskou identitou v Čechách to tak není. Spousta
zkušeností, spousta očekávání. Všichni cikáni
jsou jako popsané listy, jejich identita je jako kniha, ve které je
napsáno na první stránce: Pozor, dej si bacha. Právem?
Ptám se sama sebe – Kde je identita cikánů, kteří studují,
platí daně a nikdy nic neukradli…? Potichu asimilovali a jakoby se jich to
netýkalo, nehlásí se „ke své krvi“. Jaký podíl mají na tom, že romská identita
vypadá tak, jak vypadá? A ptám se s úžasem – Jak moc zvenku se musíme
vidět, aby nám došlo, že je to I NAŠE IDENTITA…? Že i my jsme za její obraz
zodpovědní?
Vrátím se teď ke svému „češství“. Česká identita je taky
oblíbené téma. Zvlášť když jde o hokej. Podle spousty názorů, se kterými jsem
měla možnost se konfrontovat, česká identita neexistuje, protože nemá
s čím se ztotožňovat a navíc jsme beztak všichni napůl Němci. Je to
pravda…? Nevím. Ale tahle otázka mě zaměstnávala, když jsem obíhala centrum
Brna a hledala vhodný obchod pro nákup suvenýrů z Čech pro holandské
kolegy. Co jim, sakra, koupit? Fidorky a becherovku? A proč, sakra, není
v každém městě obchod s českými dobrotami a specialitami, kam můžou
chodit turisti a kde bude aspoň skrze české výrobky cítit česká identita…?
(Když si uvědomím, jak významnou roli hrají v celé věci syrečky, napadá mě,
že by ta identita moc nevoněla.)
Není pravda, že Češi svou identitu nemají. My se taky musíme hodnotit zvenku.
Jsme na tom líp než Slováci, hůř než Holanďani, máme větší smysl
pro humor než Němci a pijeme skoro jako Dáni.
V jakési pohádce zaklela jakási sudička prince, narostl
mu obří nos a královna nechala odstranit ze zámku všechna zrcadla, aby chudáček
princ neviděl, jaký je ohavný. Ale když na to princ přišel, obvinil královnu ze
slaboštví.
Jak je to tedy s identitou a skutečností, že se můžeme
vidět jenom v odraze, zvenku? Ani my nechceme v zámku žádná
zrcadla…Bojíme se vidět své obří nosy.