Komentáře: Permanentní nasranost versus syndrom profesionality

Od: anonym

anonym — Tue, 10 Dec 2013 01:28:34 +0000

yo?!
… souhlasím .

což asi není odpověď ,

ale děkujuju .)

( musím si to nechat projít v klidu závitami 🙂

Od: Umisan

Umisan — Tue, 24 Jan 2012 15:48:00 +0000

Já jsem si zařídil už dávno svět kolem sebe takový, že jsem už dlouhodobě spokojený a tzv. v pohodě:-) Kdysi jsem měl taky podobný názor na naši českou nasranost, ale zjistil jsem že to bude všechno stejně takové jaké si to zařídím já. Takže jsem se zařídil…

Od: Alica

Alica — Thu, 17 Nov 2011 10:16:59 +0000

Re: Pěkně napsaný.
Jenze klasicka chyba lidi z vychodni Evropy je prave to, o cem pisu – to, ze jsem vyrostla v jinem kulturnim prostredi, podminuje moji prvni zkusenost s anglickou prodavackou v supermarketu atd. – a cely muj clanek je o nauceni se fungovat v jinem kulturnim vzorci a jeho srovnani s tim nasim.
Dekuju za prispevek a vtipnou glosu na zaver.

Od: Jindra

Jindra — Wed, 16 Nov 2011 22:38:24 +0000

Jeste pridam, vase slova s pridavkem
– ze ten zpusob, jakym se vsemu smejeme,vysmivame, urazime a ukazujeme jak jsme nad veci, odrazi odstup od skutecneho uvedomeni si co vlastne jsme. Bezvyznamny hlupaci.

Od: Jindra

Jindra — Wed, 16 Nov 2011 22:14:51 +0000

Pěkně napsaný.
Děláte ale klasickou chybu lidí z Východní Evropy.
„How are you“ neznamená otrocký přeložení. Je to spíš, „Dobrý den“.
Je absurdní očekávat zájem od cizích lidí 🙂

Povrchní slušnost je lepší než typicky Česká neslušnost.
It is like bad sex is better than no sex 🙂

Jak já se vvypořádám s „How are you ?“

Moje odpověď: “ I am fine. It’s the others „

Od: Alica

Alica — Wed, 16 Nov 2011 13:08:51 +0000

Re: ona s tím souvisí jedna klasická dualita
Dekuju za prispevek, vas i ostatnich. Tribi se mi, nad cim premyslim.
Ted budu opet mluvit velmi obecne – podle me to velmi souvisi i s tim nasim dabelskym smyslem pro humor. Nekdy mam pocit, ze neumime brat veci vazne. Ze se stale udrzujeme va jakesi latentni „pohode“ – ze ten zpusob, jakym se vsemu smejeme a vysmivame, odrazi odstup od skutecneho uvedomeni si – toto jsme byli, toto jsme a tam smerujeme…Kam smerujeme…?!

Od: Alica

Alica — Wed, 16 Nov 2011 13:04:35 +0000

Re: Permanentní nasranost versus syndrom profesionality
Ale ja autenticitu neopevuju. Ja ji objevila a pisu o tom. Netvrdim, ze je spravna a ze na ni mame byt hrdi. Hledam…To je vse. Diky, ze jste toho soucasti…

Od: Alica

Alica — Wed, 16 Nov 2011 13:03:17 +0000

Re: Vybalancovat
Ja sama si na permanentni nasranost ve svem vystupovani nepotrpim:) Ostatne, kdyby to tak bylo, tezko bych odjizdela do Nizozemi objevovat (mimojine) nove rozmery spolecenskych interakci;) Netvrdim, ze je to spravny zpusob…Pisu jen o tom, co jsem objevila u nas, kdyz jsem nase prostredi srovnala s jinym. Neni cilem tvrdit, ze tahle autenticita je skvela a ze si ji mame hyckat se stejnou sebelaskou, s jakou prezident odmita know-how prinesene lidmi se zahranicni zkusenosti…Otazkou zustava – da se tahle ceska „poza“ (chcete-li to tak nazvat) zmenit? A jak? K tomu smeruje ma otazka – co znamena narodni identita pro ostatni…? Ja tam citim temer prazdno…

Od: Alica

Alica — Wed, 16 Nov 2011 12:48:00 +0000

Re: Permanentní nasranost versus syndrom profesionality
Souhlasim. Je velky rozdil mezi kontaktem s prateli a blizkymi obecne a s temi, ktere potkavame v ramci kazdodennich nutnych interakci…Od napsani tohoto clanku pri vsech svych kazdodennich rutinach pomalu nepremyslim nad nicim jinym:) A musim rict, ze si zdvorilost uzivam. Na druhou stranu si vzpominam na svuj prvni kontakt s Ostravou, na svuj sok a na svoje prekvapeni z toho, jakych rozmeru muze „nezdvorilost“ dosahnout. A taky se mi vybavuji duvody, pro ktere jsem si tohle mesto a vubec kraj zamilovala…Kazda mince ma dve strany…

Od: JakubP

JakubP — Wed, 16 Nov 2011 11:48:31 +0000

ona s tím souvisí jedna klasická dualita
dodržování pravidel, nebo svobodná improvizace?
Západ je založen na dodržování pravidel. Je fajn, že tam víceméně všechno funguje a i chování lidí má všeobecně sdílenou formu a kulturu, kterou všichni dodržují. V našich krajích panuje jakýsi odpor k pravidlům, historicky daný, neb pravidla nám vnucovali vždy zvenčí dosazení páni. Naší předností je schopnost improvizace a hledání nových řešení.
Oba přístupy mají úsaklí – ve sterilním světě pravidel se těžko hledá prostor pro skutečné prožívání.
Ve světě odmítání pravidel se může právě taková nasranost stát pravidlem, což je dost špatný výsledek.
Některá pravidla jsou ovšem docela fajn, velmi bych si přál, abych při přecházení silnice na přechodu věděl, že přijíždějící auto zastaví, a nemusel raději čekat do poslední chvíle zda je to magor, který mě klidně smete, nebo výjimečně slušný člověk, který zastaví. Určitá ohleduplnost lidí navzájem.
U nás je zas dobré, že nikdo není nucen jen k jednomu typu chování, to podporuje kreativitu.