Jsou Romové národ nebo nejsou? Máme společný jazyk a kulturu, takže zřejmě ano. Jenže, jak poznamenal Vojta Lavička v rozhovoru pro Hospodářské noviny, nemáme pocit sounáležitosti, pro Romy je základ rodina. Zdá se tedy, že politika je cosi, co jde mimo nás. A pro jeho názor by svědčil i fakt, že pokus o založení stabilní romské strany ztroskotal už čtyřikrát.
Situace dnes ale není situace v 90. letech. Tehdy ohniště sporů doutnalo, dnes je z něj solidní požár. A jako každý jiný požár, i tenhle není možné uhasit s pár kyblíky vody, které vylijeme tu tam a tu zas onde, však ono to nějak dopadne. Nedopadne.
Otázku, zda romská politická strana ano či ne, si kladu já sama. Ale na to, abych si na ni mohla odpovědět, musím si položit ještě další otázku. Co je cílem této iniciativy?
Začnu citací slov jednoho z iniciátorů, Čeňka Růžičky, předsedy Výboru pro odškodnění romského holocaustu, tak, jak je uvedl idnes.cz: „Myšlenka zřízení romské strany v nás dříme delší dobu. Posledním signálem byly záležitosti se šluknovským regionem. Musíme si svoje problémy řešit sami.“
Když jsem si tuhle větu přečetla, ovládlo mě nadšení. Hurá! Konečně slovo cikána, který chápe situaci, nebojí se pojmenovat věci pravým jménem a otevřeně prozrazuje svou motivaci.
Navazující reakcí po nadšení bylo rozčilení. Udělala jsem stejnou „chybu“ jako už mnohokrát. Otevřela jsem si diskuzi pod článkem. Pokud by diskutující na idnes.cz měli být reprezentativním vzorkem české společnosti, mohla bych ji shrnout takto: 99% příspěvků byly rasistické pokusy o vtip nebo omezenecká hodnocení iniciativy, která působila, jako by si celý článek diskutující nepřečetli a pokud ano, pak ho četli jinými orgány, než jaké byly pro čtení určeny. Doufám a věřím, že toto není jediný reprezentativní vzorek české společnosti. Ostatně, proto mám blog na respektu:)
Ale vlastně – proč by mělo být čtení diskuze pod článkem chybou? Opět se v ní ukázalo, jak málo česká společnost ví, co je to vzdělaný cikán. Jak málo věří ve zlepšení situace. Jak málo se na ní hodlá sama podílet. Ale dá se jí to vyčítat? Vracím se k citaci pana Růžičky: „…musíme si své věci řešit sami.“
My. Romové. Tak tedy jsme národ. A je cílem, aby tento národ měl politické zaštítění, měl někoho, kdo za něj jedná navenek. Ano, pokud je to takto, říkám ano. Ale kladu si další otázku. Pro koho je tato strana určena? Kdo ji bude volit?
Budou to cikáni, kteří se ke svému původu příliš nemají a už dávno mají a volí jiné favority? Nebo to budou cikáni, kteří se ke svému původu hlásí, ale k volbám nechodí? Nebo to budou cikáni, kteří volí povětšinou levicové strany slibující jistoty?
Na tyhle otázky si odpovím časem. Až strana vznikne a půjde do prvních voleb. Já ji volit budu. Za odvahu jít s kůži na trh. Za odvahu stát v čele neukočírovatelné masy lidí, jejichž preference se mění jako aprílové počasí. Za nadosobní motivaci a slova „musíme si své věci řešit sami.“ Za vůli udělat viditelný krok k tomu, aby se lidem v České republice žilo vedle sebe lépe.
Zní to naivně? Možná. Ale je v tom víra, kterou musím hledat v sobě, protože ji ve světě spojeném s romskou otázkou postrádám…