Co se víry týče v tomto případě, neviditelná část církve, spolu s viditelnou zdravou částí se, abych s dovolením rozšířil Váš příměr, přiklání k tomu bělásku Kristovu. Naproti tomu viditelná nezdravá církev má už asi navlečená ta bagančata ďáblova.

Neviditelná část církve, spolu s viditelnou zdravou části, má víru živou, nebo osobní vztah s Kristem. Viditelná nezdravá část církve má jenom konglomerát zákonů, pomocí nichž se pokouší do Kristova Božího království dostat, tedy má náboženství.

Mezi vírou a náboženstvím je podobný rozdíl, jako mezi věděním a nedozírnou řadou regálů, plných knih.

Mezi vírou a církví je rozdíl jako mezi běláskem a bagančaty, v nichž na štáb kráčí zástupce pro týl.

Jistě to není cesta pro každého. Přiznám se, že letniční hnutí není nic pro mne, spíš mě trochu děsí, ale pár (neromských) letničářů jsem poznala a musím uznat, že tento způsob víry odpovídal jejich potřebám, poskytl jim duchovní orientaci i náplň a vedli díky němu aktivní křesťanský život, nesli zodpovědnost za sebe, své blízké a pomáhali bližním.

Kupodivu charismatická hnutí oslovují spíš lidi s jižním temperamentem, proto jich tolik přibývá v Latinské Americe, přestože s sebou nesou spíš „staromódně“ protestantský přístup k práci, rodině, víře, zodpovědnosti, vzdělání, morálce.