Když píšu, že původ tohohle napjatého stavu je jednoduchý, myslím to vážně. Všechny věci jsou ve své podstatě jednoduché, jen my si je sami a rádi komplikujeme. Dovolte mi začít trochu zeširoka:
Představte si, že sedíte u kafe se svým předkem z jakékoli doby – řekněme ze 16. století – u sebe doma u kafe a povídáte mu o tom, jak žijete, jakou máte svobodu ve všem, co děláte, jaká vás chrání práva, co si běžně kupujete a co budete dělat zítra nebo kam pojedete na dovolenou…neuvěřil by vám. Nedokázal by si to představit…je to pro něj prostě moc daleko. A my jsme daleko. Jsme civilizace.
Ale jako všechno mezi nebem a zemí i naše civilizace podléhá vývoji. A ten je vždycky nahoru a ve zlomovém bodě zase zpátky dolů. Nejen v České republice s Romy ale i v celé Evropě s jinými národy se děje totéž. Celá Evropa si natolik užívala přestavu, jak je otevřená, demokratická, jedinečná a ve vývoji jde nahoru, až přestala stát nohama na zemi a na té představě si „uletěla“:) Jenže jako má všechno vývoj, má všechno mezi nebem a zemí i svoje hranice. Stejně tak i otevřenost.
V hlavě mi utkvěla poučka z občanské výchovy z šesté třídy:). Svoboda jednoho člověka končí tam, kde začíná svoboda druhého. Zní to jako otřepané klišé, ale je to zatraceně pravdivé. Jasné hranice. A tyhle hranice jsou jako poznámka pod čarou zakotveny v naší Ústavě i v Listině základních práv a svobod. Když budu omezovat svým chováním jiného člověka, budu sobec. Když ho budu pronásledovat, budu stalker. Když ukradnu jeho věc, budu zloděj. Když ho zabiju, budu vrah. Na úrovni jednotlivce je to všem jasné a zdá se, že evropské právo se všemi svými mezinárodními insititucemi, kterými jsem tu v Haagu obklopená, je toho hrdým důkazem. Ale co funguje na úrovni jednotlivců, nefunguje na úrovni vyšší. Řekněme národní. Proč to tak je?
Protože starý a moudrý evropský duch se svými kladnými hodnotami a otevřeným přístupem byl ještě k tomu zatraceně ješitný pán. Na téhle úrovni prostě usnul na vavřínech a nechtěl vidět, jaké dělá chyby, nenastavil si zrcadlo. Nechal hranice tolerance být překračovány zas a znova. A tak jsou dnes Holanďani nemile překvapeni nepořádkem ve svých ulicích, Francouzi počtem mladých energií sršících lidí, kteří ji vybíjejí všude jinde, než v práci a my v Čechách…jsme svědkem obojího. 🙂
ALE POZOR! NENÍ CÍLEM TOHOTO ČLÁNKU UKÁZAT, ŽE NEPOŘÁDEK V ULICÍCH A NEPRACUJÍCÍ LIDÉ JSOU VINA ROMŮ A ARABŮ NEBO TURKŮ! Cílem je ukázat, že Evropa byla tak otevřená k naprosto odlišným kulturám, že je nechala jít až za hranice kultury vlastní. A TO BYLA JEJÍ CHYBA, NE CTNOST.
NAVŽDYCKY ZŮSTANE PRAVDOU, ŽE LIDÉ JSOU RŮZNÍ NEZÁVISLE NA BARVĚ KŮŽE NEBO PŮVODU. To, co ale tvoří náš svět nejsme jen my sami, ale i prostředí, které nás ovlivňuje.
Když nenastavíte hranice svému dítěti, nemůžete se divit, když vás začne v sedmi letech urážet. Když nedáte svým kolegům v novém zaměstnání najevo, že nebudete dělat práci za ostatní a necháte se zneužívat, budete zneužiti, tím si buďte jisti. Nevím co to je, ale je to něco v lidské povaze. A způsobuje to, že se nemůžu dívat na některé cikány jako na strůjce všeho zla. Oni prostě dostali šanci být dítětem, kterému jeho rodiče nevymezují žádné hranice. Stejně tak jako někteří Turci dostali šanci pracovat s kolegou, který rád dělá práci za ně. VY BYSTE JEDNALI JINAK…? Neodešli byste z práce dřív, „když jemu to přece nevadí, on to dělá rád, sám to říkal!“ ….;)
Na druhou stranu nemůžu ani slepě zavírat oči před tím, co se děje v romské komunitě nebo před faktem, že v některých částech Haagu je život bezpečnější a v jiných zase ne. Že na Cejlu v Brně je v deset hodin dopoledne mnohem víc nudících se lidí než třeba na sídlišti v Lesné a že večer je tam x krát větší nepořádek než třeba na Lidické.
Vidím to já a vidí to taky všichni ostatní. Ale co se děje na oficiální úrovni? Česká republika stejně jako ostatní Evropské země dál pokračuje- DNES UŽ POUZE V PŘEDSTÍRÁNÍ -vlastní otevřenosti. Nehodí se říkat nahlas to, co usvědčuje náš systém ze sebeklamu. Ani u nás, ani v Nizozemí. NA OFICIÁLNÍ ÚROVNI JSME PŘESTALI VĚCI OKOLO SEBE NAZÝVAT PRAVÝMI JMÉNY.
Výsledkem je ukázková SOCIÁLNÍ FRUSTRACE.
V jejím důsledku pak víc a víc lidí volí v Nizozemí slizkého a vychytralého Geerta Wilderse, který se chová, jakoby doma před zrcadlem s nalepeným knírkem trénoval perfektní Heil Hitler. V České republice lidé schovávají dlažební kostky pro ruce agresivních nacionalistů. V mé diskuzi, stejně jako ve všech ostatních diskuzích na téma romská otázka, se to hemží urážkami a vulgarismy.
Jako vždycky, každá mince má dvě strany. A každý konflikt má dvě strany. Na lásku i na hádku musí být dva. Alespoň. Stejně tak evropský etnický problém není hra o nevinné oběti a hnusném viníkovi, fuj, ukažme si na něj! Je to hra, ve které obě strany mají máslo na hlavě. Stejné máslo. Alibismus, předsudky a nechuť opustit své pozice na bitevním poli.
Ale jaký bude výsledek?
Popadáme spolu do propasti. Bude to rychlé a dole to bude bolet. A popadáme nakonec nepřítel vedle nepřítele, bok po boku. A velmi lehce můzeme být za pár desetiletí další ošklivý příklad z historie, který dokazuje, jak mocná je lidská sebedestrukce a jak pošetilí jsou mocní, když dělají, že nevidí, co se děje pod nimi.
Ale jde to i jinak…viz. perex….:)